SLOVOSLEDNÝ TYP

Základní

Jazyková typologie v některých svých pojetích využívá jako jedno z kritérií pro stanovení příslušnosti nějakého jazyka k jazykovému typu jeho ↗slovosled, protože toto kritérium je založeno na univerzální fyzické (přímo pozorovatelné) vlastnosti věty, totiž na tom, že její složky tvoří lineární řadu a v rámci této lineární řady jsou mezi sebou přemístitelné. Nadto je toto syntaktické kritérium aplikovatelné na jazyky různé z hlediska typologie reflektující vnitřní strukturu slov (jaz. flexivní, neflexivní atd.). Podstatné pro zkoumání slovosledných univerzálií je to, že ať jsou konstituenty definovány v jakýchkoli termínech, počet lineárních pozic, které jsou k dispozici pro jejich přemisťování (a tedy i počet mezer mezi nimi), se při přemisťování nemění.

Důležitý je zejména základní slovosled tranzitivní věty oznamovací, jejíž složky jsou definovány v syntakticko‑sémantických termínech. Č. stejně jako ostatní slovanské jaz. náleží k typu SVO, tedy [subjekt/agens – VF – objekt/patiens]. Počtem slovosledných variant se měří slovosledná flexibilita jazyka. Č. připouští v povrchové syntaxi všech šest slovosledných variant základního větného vzorce SVO, tj. SVO, SOV, VSO, VOS, OVS a OSV (statisticky dominantní je v dnešní č. slovosled SVO, nejméně četná je varianta OSV), stejně jako velké množství slovosledných variant v různě rozvitých větách. Má tedy vysokou míru slovosledné flexibility a v tomto smyslu se někdy mluví o volném slovosledu. Varianty jsou diferencovány kontextově, situačně, stylisticky, funkčním zatížením a liší se jak v historickém vývoji jaz., tak i frekvenčně. Slovosled v č. neslouží ve větší míře k vyjadřování gramatické (syntaktické) funkce větných složek, nýbrž funguje v první řadě jako výrazový prostředek ↗aktuálního členění, má schopnost vyjádřit různé významové odstíny, důraz a postoje mluvčího. Flexibilita slovosledu souvisí s rozvinutou flexí v č.; jazyky s omezenou n. žádnou flexí mají slovosled pevný (event. méně flexibilní). Klasickým příkladem je angl., která je také SVO jazyk, ale na rozdíl od č. má slovosled pevný: My brother writes tales / *Tales writes my brother × Bratr píše pohádky / Pohádky píše bratr. – Na rozdíl od č. existují jaz., v nichž je lineární uspořádání větných konstituentů výlučně odrazem pragmatických faktorů a v nichž se nedaří slovosled základní spolehlivě definovat v syntaktických termínech, a v důsledku toho ani příslušný jaz. typologicky zařadit podle slovosledných kritérií. Jazyky s pragmatickým slovosledem jeví tendenci k tomu, aby „pragmatickým pádem“ zahajujícím větu bylo ↗réma a aby ↗téma obsazovalo spíše její konec. Tím má pragmatický slovosled blízko k ↗slovosledu subjektivnímu. Pragmatický slovosled je podle odborné literatury zatím doložen pouze na materiálu z jazyků bez písemnictví. Též ↗systémové uspořádání. Viz také ↗SVO × SOV.

Rozšiřující
Literatura
  • Daneš, F. K otázce pořádku slov v slovanských jazycích. SaS 20, 1959, 1–10.
  • Ertl, V. O postavení podmětu po členech úvodních. 1, 1917, 33–38, 75–79, 136–141, 172–177, 200–210.
  • Grepl, M. Vývoj slovosledu v Tylově próze. SaS 20, 1959, 247–261.
  • Havránek, B. K otázce slovosledu, zvl. postavení verba finita ve větě v nejstarších fázích slovanských jazyků. Sl 40, 1971, 505–510.
  • Kosek, P. Enklitika v češtině barokní doby, 2011.
  • 3, 1987.
  • MSČ, 1951.
  • NS, 1969.
  • PMČ, 1996.
  • Sbg, 1980.
  • , 1998.
  • Sgk, 1986.
  • Siewierska, A. & L. Uhlířová. An Overview of Word Order in Slavic Languages. In Siewierska, A. (ed.), Constituent Order in the Languages of Europe, 1998, 105–149.
  • Zikánová, Š. Postavení slovesného přísudku ve starší češtině (1500–1620), 2009.
Citace
Ludmila Uhlířová (2017): SLOVOSLEDNÝ TYP. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/SLOVOSLEDNÝ TYP (poslední přístup: 21. 11. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka